Kronika

Zápisy z akcí, tak jak jsme je prožili očima účastníků.

HomeAkceKronika

chata Kyčera 31.1. - 2.2 2014

Na přelomu ledna a února jsme pořádali víkendový pobyt pro děti na chatě Kyčeře v Košařiskách. Své síly jsme tentokrát spojili společně s Royalem z Českého Těšína. Jako motivaci při sestavování programu a her nám posloužil záhadný příběh o zmizení Eskymáků ze severní kanady.

Ale pěkně od počátku. Všechno se to začalo odvíjet ihned po příjezdu na chatu. Vedoucí, převlečení za příslušníky Kanadské jízdní policie všechny přivítali v hlavním vyšetřovacím středisku. Jelikož jsme na případu měli pracovat společně dvě hlídky RR (Český Těšín a my), po krátkém uvítání bylo připravené seznamování a později odpoledne začaly probíhat i turnaje mezi Kanadskou policií a účastníky – Rangery. Ve všech disciplínách nakonec přeci jen zvítězili místní policisté z Kanady (vedoucí) a Rangers (děti) byli poraženi. Alespoň, že jsme děti z části unavili. Po úspěšném seznamování se konečně mohlo začít pracovat i na našem případu, kvůli kterého jsme zde dojeli. Do jídelny v chatě byl předvolán hlavní svědek, který celou situaci nahlásil policii a děti tak mohly po skupinách přicházet, aby svědkovi položili několik otázek, které je o případu zajímaly, a pomocí nich měli sestavit stručnou zprávu o případu.

Druhý den ráno po ztišení byla připravena trasa a pomocí GPS souřadnic se vyrazilo do osudné vesnice, kde se celý náš případ odehrál. Cílem bylo zapamatovat si co nejvíce předmětů, které se v ní nebo blízkém okolí nacházely. Situaci ovšem stěžovali vyhladovělí psi, kteří byli nebezpeční a nepozorné vyšetřovatelé proháněli. Po návratu do chaty na nás čekalo další překvapení, přišlo hlášení o uprchlých trestancích z nedalekého vězení a byli jsme požádání o výpomoc při jejich hledání. Nakonec se je podařilo najít a znova zavřít. Následně pak v chatě došlo k sepsání předmětů nalezených v osadě a sestavení nalezené zprávy napsanou eskymáckým písmem. Pro její dešifrování se muselo jít znova do terénu, ale až za tmy. Tentokrát bylo za cíl najít sedm vulkánů chrlících žhavý popel. V jejich blízkosti se pak nacházely vysvětlivky jednotlivých znaků eskymáckého písma. Zprávu nebylo vůbec jednoduché vyluštit a mnozí se s tím hrozně natrápili, než dali vůbec jedno slovo dohromady. Společnými silami a po vzájemné spolupráci se ale nakonec vše podařilo a zpráva byla vyluštěna. Ve zprávě byl tex, nad kterým pak večer bylo zamyšlení a „možná“ i řešení případu?     

„Možná,“ jelikož tento případ nebyl doposud policií objasněn a asi ani nebude, tak i naše chata neměla tradiční konec s pořádným vyvrcholením a nějakým řádným zakončením. Byl tak nechán prostor pro vlastní představivost a zamyšlením se nad tímto podivným příběhem.

Výprava na Ostrý a Kozinec 12.10 2013

Byla nádherná podzimní sobota, slunce zářilo a listy na stromech svítily různými barvami. To byl ideální čas pro nás, vyrazit někde na hory.

Sraz byl jako obvykle na autobusovém stanovišti, ze kterého nás autobus dovezl do nedaleké Tyry. Odtud jsme pak vyrazili k našemu cíli, kterým byla chata na Ostrém, kde jsme si plánovali dát pořádný oběd. Už z minula jsme totiž věděli, že tam dávají pořádné porce jídla a taky dobře vaří. U prvního rozcestníku jsme se na chvíli zastavili a zahájili výpravu několika informacemi a vysvětlením pravidel dvou her, které jsme hráli během naší cesty. Palo také vzápětí vyhlásil i svou hru ve sběru hub.

Po cestě jsme narazili na dvě velká mraveniště u kterého někteří tvrdili, že se ve škole učí určit sever podle nejstrmější strany mraveniště. Což jsme následně pomocí buzoly zpochybnili. :D V soutěži ve sběru hub zanedlouho vedl Kuba, kterému se podařilo najít hned několik najednou a nezůstalo jen u hřibů. Mnozí pak sbírali i drobné živočichy jako housenky a další podobnou havěť, kterými strašili ostatní.

K chatě na Ostrém jsme dorazili něco kolem půl dvanácté a Pyros si okamžitě našel nového kamaráda. Místního psa, který se mu zakousl do jeho klacku, který používal cestou jako hůl a nikdo z nich ji nechtěl pustit. Oba dva se tak několik minut navzájem přetahovali, až to vypadalo, že se klacek každou chvíli zlomí. Sílu měli oba dva a chvíli Pyros vláčel psa, někdy zase pes Pyrose. Nikdo nechtěl klacek pustit. Situaci vyřešili až ostatní tím, že raději zašli do lesa pro nový a pak jen odvedli pozornost čtyřnožce na novou hračku. Pes okamžitě Pyrosův klacek pustil a šel si hrát s novým.

V chatě jsme se posilnili tradiční česnekovou polívkou, které bylo opravdu hodně. A ač jsme si objednali míň porcí, přece mnozí nedojedli. Po obědě jsme se na chatě ještě chvíli zdrželi a až pak jsme pokračovali v cestě ke Kozinci po žluté turistické značce. Celá trasa už vedla z kopce, tak to nebylo nikterak namáhavé, přesto si už mnozí stěžovali na unavené nohy.

Cestu zpět jsme si také zpestřili další hrou, která spočívala v tom, že během cesty nikdo nesmí říct „JO“, bylo dovoleno jen spisovné „ANO“. Netrvalo to ovšem dlouho a za chvíli přišli skoro všichni o nasbírané body během první části cesty na Ostrý. Později jsme se pohybovali v bodování her už jen v mínusu a udržet se s nasbíranými body na nule byl velký problém.

Všichni jsme se nakonec v pořádku vrátili až do Třince a těšili na pořádný odpočinek po tak vyčerpávajícím výletě.

Lednová výprava 26.1. 2013

Poslední sobotu v lednu jsme s oddílem vyrazili na další výpravu do hor. Sešli jsme se brzy ráno na nádraží v Třinci a někteří pak ještě nastupovali ve Vendryni. Z vlaku jsme vysedali v nedalekém Hrádku odkud začala naše dnešní túra. Prvním cílem byla chata Filipka. Počasí bylo nádherné a všude okolo ležel čerstvý sníh. Proto mnoho z nás vytáhlo své fotoaparáty a už se cvakalo. Cesta, kterou jsme šli byla udržovaná a tak se nám do kopce šlapalo dobře. Cestou jsme dokonce narazili na bivakující turisty ve stanech jinak bylo v širém okolí mrtvo.

Poté co cesta začala vést lesem začaly i první vylomeniny a to shazování sněhu ze stromu na procházející členy. Nejčastějším terčem byly jako obvykle holky, ale i klukům se to nevyhýbalo. Za chvíli někteří vypadali jako sněhuláci. Cesta nám tak utekla rychle a za chvíli jsme už byli na Filipce, kde jsme si společně objednali zabíjačkovou polévku. Během našeho oběda do chaty dorazila i urna, protože zrovna probíhala volba prezidenta a o pár minut později dorazili i dva místní starousedlíci. Po dvou minutách bylo po volbách a urna mohla opět odcestovat. Jenom místní si ještě zůstali na pivečko.

Z teploučké chaty jsme pak museli pokračovat dále na vrchol a pak směrem k osadě Zimný. Cesta už ovšem nebyla udržována a tak jsme si ji museli sami prošlapávat. Měli jsme však sebou dva páry sněžnic a tak to šlo poměrně dobře. Na jedné místní louce jsme se pak na delší dobu zastavili abychom se vyřádili. Sněhové koule brázdily vzdušný prostor a pak se tříštily o naše těla. Došlo i k souboji muže proti muži. Jeník těžil ukryté kusy ledu pod sněhovou nadílkou ze kterých vyráběl zbraně a nakonec našel jeden velký plochý kus do kterého začal vyrývat vzkaz. Co bylo obsahem však zůstane záhadou, jelikož se mu destička po dopsání rozpadla.

Zatímco jsme společně dováděli na louce, naši trasu prošlo osm dalších turistů a aby toho nebylo málo tak ji projeli i dva sněžné skútry. To nám ušetřilo námahu v prošlapáváním trasy. Trasa tak byla dobře průchozí a dál se už šlo se bez větších obtíží. Celou výpravu jsme pak zakončili na nádraží v Návsi odkud jsme se vydali vlakem zpět domů.

král Saul - chata 28. - 30.3 2013

Na konci března, tedy v době velikonočních prázdnin, se 5. přední hlídka Royal Rangers vydala na chatu, která nesla název „Příběh krále“.

Chata začala menšími komplikacemi týkajícími se auta, které mělo odvézt některé vedoucí a materiál na chatu a které jaksi – nebylo pojízdné :) Matek se nám ale postaral o náhradní dopravu vlastním vozem a mohli jsme vyrazit. Po prvním neúspěšném pokuse vyjet nahoru (sníh nás tam prostě nepustil a museli jsme shánět řetězy), se první část vedoucích díky Bohu přece jen k chatě dostala.

Děti jely z Třince vlakem asi v poledne a po následné kratší túře dorazily za námi. Škoda jen, že jich nakonec bylo pouze šest, ostatní nám onemocněly :( I přesto byl však program zahájen a my se vydali na „cestu životem“ jednoho starozákonního krále – Saula.

Nejprve jsme se tedy vydali hledat oslice, které se zatoulaly Saulovu otci. Přitom jsme plnili různé úkoly a nakonec dokonce potkali proroka Samuela. Večer jsme se také poprvé podívali společně do Bible. V průběhu celé chaty jsme četli několik úseků ze Saulova života – o jeho zvolení za krále, o bojích mezi Izraelci a Pelištejci, o jeho neposlušnosti a hlavně netrpělivosti při oběti Hospodinu, kdy měl čekat na Samuela...

Druhý den dopoledne jsme se museli postarat trochu i o vlastní pohodlí, a tak jsme si obstarávali zásobu dřeva na topení. Po dobrém obědě (který nám uvařila Verunka :) nás pak čekala bitva mezi Izraelci a Pelištejci, které však ještě předcházel vyčerpávající pochod v brnění vlastní výroby. Podle biblického vzoru v následující bitvě samozřejmě vyhráli Izraelci neboli děti.

V sobotu dopoledne pak čekala menší zkouška poslušnosti – děti byly poslepu vedeny kus cesty lesem. Na určitém místě pak musely splnit tři jednoduché úkoly. Háček byl ale v tom, že musely celou dobu mlčet. Všichni nakonec obstáli na výbornou – byli naprosto potichu. Pak jsme už zůstali v chatě a pustili se do výroby svíček (nebo jakýchkoli originálních výrobků) z vosku.

Před ukončením chaty byly ještě ve sněhové bitvě změřeny naše síly. Tam dostali vedoucí na frak :) Pak už čekalo jen vyhodnocení a nastala cesta dolů na vlak, který nás odvezl zpět do Třince.

Bowling 10.1. 2013

Ve čtvrtek 10. ledna místo klasické schůzky v klubovně vedoucí objednali bowling ve Vendryni jako povánoční dárek pro děti. Sešli jsme se skoro všichni. Holky: Klára a Esťa se opět opozdily :D. Měli jsme zarezervované obě dráhy takže hra šla poměrně svižně a mohli jsme si tak alespoň pořádně zařádit. Byli tam s námi i takoví, kteří drželi bowlingovou kouli poprvé, tak se je to teprve učilo hrát. K jejich zklamání koule však častěji končila ve žlabu než na dráze. Proto se zkoušely i další možnosti koulení. Ale i starším hráčům se příliš ve hře nedařilo a Palo tak prohrál balíček tyčinek o které se vsadil s Timem. Nejlepším hráčem byl kupodivu Pyros, který se svým zvláštním stylem hry dokázal nahrát i nějaký ten STRIKE. V čele hry byl samozřejmě i Jirka a hned za ním o třetí pozici bojoval Palo s Timem - který ji nakonec získal. Alespoň že jsme se mohli všichni společně vyřádit.

Strana 3 z 4